1 + 1 = 3

„Od poznaného k nepoznanému“, cituji na pouti bratra Komenského. Hledáme s Evou člověčí kořeny a nemůžeme se shodnout. Ona je názoru, že pouhé přijetí faktu 1+1=2 ji nijak neomezuje v přijetí dalšího faktu, tedy že 1+1=3. Shodujeme se, že oba výsledky jsou pravda.

Já ale tvrdím, že teprve až pochopím, proč 1 a 1 jsou dvě, jsem připraven začít chápat i jejich další součet tři. A trojka je Boží :-).

Křižujeme nazdařbůh lesem a mluvíme o barvách.
„Až porozumíš červené a bílé barvě, má smysl je začít míchat a snažit se rozklíčovat vznikající růžovou“. Snažím se vysvětlit. Mám totiž pocit, že většina hledajících kolem mě, urputně řeší právě tu růžovou. Přičemž jen málo z nich tuší, co se skrývá pod červenou a bílou.
Proč se o takových „ptákovinách“ bavíme?  Představte si pod těmi dvěma jedničkami muže a ženu. Když je sečtu, jsou výsledkem dva lidé.

Když ty dva lidi nesečtu, ale smíchám, je teoreticky možné, že vznikne třetí člověk. Dnes se muži a ženy míchají nazdařbůh :-), často vznikne i třetí člověk a v naprosté většině tomu třetímu člověku nikdo nerozumí.

Včetně jeho stvořitelů. Všichni se snaží pochopit jeho chování, přičemž výsledky jsou povětšinou záporné.
Přijde mi logičtější, nejdříve poznat sebe jako muže, pak ženu vedle mě a teprve když se minimálně shodneme na tom, že já jsem JANG a ona je JIN, má smysl začít míchat. Genderové zrůdnosti a teorie o „nepodstatnosti“ pohlaví při výchově trojek (dětí) nahlodávají prakořeny v nás.

Ono to má ještě jeden rozměr. Potkají se muž a žena. Oba své kořeny respektují a milují. Čím více, tím větší je šance na zázrak. Že z jejich míchání vznikne Láska. Trojka, kterou nemusíte chápat, stačí Ji žít a Váš život se stane Božským. Amen bratři a sestry. Pravím Vám : -).

Bez poznání a milování svojí barvy, je snaha o pochopení „Boží růžové“ marnost nad marnost. Život je pak poskládán z nepřetržitého klopýtáním mezi bludnými kořeny. Howgn.

PS: V kulichách, zimních bundách a rukavicích, v 6 stupních a za občasného májového deště přišla na pouti vize. Skrze rodiče, místo dětství a Matku Zemi se vlastní kořeny „ztratily“ někde v širém Vesmíru. Dokonce i tam po chvíli našly pevný bod, z kterého berou svoji sílu… pak vyrazily ještě dál. No a jestli naše kořeny čerpají svoji sílu, vědomosti a hlavně schopnosti z místa, kam ve vizi dorazily, pak nás potěš Pán Bůh :-).